Petr Raška: pod hvězdnými asfodely

Komentovaná prohlídka se uskuteční v sobotu 20. dubna od 15 hodin. Výstavou provede Petr Raška a Jana Schlesingerová.

Asfodely jsou nenáročná asi metr vysoká rostlina s bílými květy, které se podobají liliím. Rostlina hojně roste ve Středomoří a už od antiky je spojována se světem mrtvých. 
V našem výkladu nemá název výstavy evokovat vysloveně vidinu smrti, ale odkazuje nás spíše mimo konkrétní čas a prostor, do bezčasí mimo dobro a zlo. Pod hvězdnými asfodely nás neomezuje odtikávající čas našeho vlastního života, ale vše je přetaveno do jakéhosi kolektivního vědomí. Vše je součástí všeho a točí se v neustálém koloběhu vzniku a zániku.

 
Raška při tvorbě vychází z neustálého konfliktu, ale i prolínání Erósu (pudu života) s Thanatem (pudu smrti). Dle výkladu Sigmunda Freuda těmito pudy nevědomě disponují všichni jedinci a nelze se z nich vymanit. Pud života je založen na principu uspokojování slasti a rozmnožování, zatímco pud smrti se vyznačuje agresivitou a tendencí ničit. Další zdroj Raškovi poskytují archetypy kolektivního nevědomí dle Carla Gustava Junga. Totiž: psychika jedince není určována pouze individuálními vlivy, nýbrž i archetypy. Psychiku spoluurčuje duchovní dědictví předchozích generací. Kolektivní nevědomí tedy představuje duchovní dědictví lidského druhu. Ve svých dílech se již od počátků zabývá otázkami dobra a zla, ve své absolventské práci zpracovával téma Dobro a zlo jsou jen dekorace. V Raškově výkladu věci existují samy o sobě v různých formách a stupních, člověk se jim snaží dát nějaký smysl, čímž se zbavuje existenciální úzkosti. Smysl v Raškových představách má vždy charakter boje dobra a zla, ale dobro a zlo jsou jen jakési dekorace, které pro samotnou existenci věcí nemají žádný význam. Raška ve svých dílech vědomě navazuje na odkaz symbolismu a expresionismu. 

Výtvarník se prvořadě věnuje figurální malbě, postavy zaznamenává v mezních fyzických či psychických situacích. Estetickou formu podřizuje výrazu, který je nositelem komplexního prožitku. Raška tvoří intuitivně, kompozice sice mnohdy připravuje pomocí grafických programů, avšak vlastní malířská akce je spojena s rychlým gestem a značnou expresí. Raška se pohybuje za hranou běžného vkusu, i když to tak může působit, nesnaží se prvoplánově šokovat ale, spíše diváka situuje mimo jeho komfortní zónu. V následné interakci dílo versus divák se pak rozehrávají různé, mnohdy i emočně vypjaté stavy. Interpretace obrazu je odvislá na připravenosti a otevřenosti diváka.
 

Vstup do galerie pouze z ulice Smiřických.