JIČÍN

Vévodovo sídlo - zámek, chrám sv. Jakuba Většího a loggie s parkem Libosadem tvoří jádro celého komplexu, jeho základní osu pak čtyřřadá lipová alej dlouhá cca 1,7 km s téměř tisíci stromy.

Rozsáhlé stavební práce, které neměly v tehdejší Evropě na sever od Alp obdoby, řídili italští architekti G. Marini, N. Sebregondi, G. Pieronni a A. Spezza. Vrcholem jejich společného úsilí bylo založení krajinně komponované šlechtické rezidence, která zcela jedinečným způsobem propojila výrazné dominanty města s širokým okolím.

Přestože Albrecht z Valdštejna nestačil její jednotlivé části dokončit, podařilo se mu vetknout Jičínsku pevný a čitelný řád. Krajinu mezi vrchem Velišem, městem Jičínem a obcí Valdice dodnes protíná téměř geometricky přesná linie, která na sebe během necelých sedmi kilometrů „navléká“ sedm významných míst, jež sám založil nebo zdědil z předcházejících období.

Nejvýše položeným místem krajinné kompozice je čedičový vrch Veliš, místo s nejkrásnějším výhledem na Jičín, Český ráj i Krkonoše. Na přelomu 12. a 13 stol. byl na jeho vrcholu vybudován hrad, jenž se na krátkou dobu stal také hlavním jičínským sídlem Albrechta z Valdštejna. Do dnešních dnů se z něj dochovaly pouze nepatrné zbytky obvodových zdí a části opevnění, neboť byl r. 1658 na příkaz císaře Leopolda I. pobořen. Zkázu kdysi výstavného sídla završilo 18. a 19. stol., kdy se přímo v jeho areálu těžil čedič.

Po severozápadním svahu Veliše směřuje kompozice do centra města Jičína, kde se rozrůstá o Valdštejnský palác, kostel sv. Jakuba Většího a Valdickou bránu.

Postupné budování Valdštejnského paláce je spjato s významnými představiteli šlechtických rodů Trčků z Lípy a Smiřických. O obnovu a rozsáhlou dostavbu po osudném a nikdy zcela objasněném výbuchu střelného prachu v r.1620 se však zasloužil Albrecht z Valdštejna. Dnes je palác sídlem několika institucí, z nichž pro návštěvníka nejvýznamnější jsou Regionální muzeum a galerie a Městské informační centrum.

Kostel sv. Jakuba Většího nechal Albrecht z Valdštejna stavět od roku 1627 jako katedrálu budoucího jičínského biskupství, k jehož založení však nikdy nedošlo. Také z tohoto důvodu byla monumentální centrála na půdorysu řeckého kříže ve zjednodušené podobě dokončena o několik desetiletí později.

Dostavba průčelí spadá až do 2. pol. 19. stol.

Valdická brána vystavěná v letech 1568 až 1578 je jedinou dochovanou branou původního městského opevnění. Věžovitý vzhled získala postupnými rekonstrukcemi a přístavbami po pustošivých požárech města. Novogotický ochoz a jehlanovitá střecha z r. 1840 je dílem významného českého stavitele Josefa Opolzera.

Valdštejnovu městskou rezidenci s areálem zebínského letohrádku spojuje dnes stejně jako v r. 1632 dvacet a půl metru široká a 1716 m dlouhá lipová alej. Jen počet stromů stojících ve čtyřech řadách se zmenšil. Místo původních 1152 jich zde můžete napočítat necelých tisíc.

Velkoryse pojatý areál letohrádku s lodžií a terasovitě členěnou zahradou, dnes zvanou Libosad, založil Albrecht z Valdštejna v r. 1634 na úpatí vrchu Zebín. Po jeho smrti význam ne zcela dostavěného letohrádku upadal. V 70. letech 18. stol. Byly chátrající budovy přestavěny na byty a sklady. Klasicistní podoba je výsledkem úprav provedených v r. 1813. Nyní prochází areál rozsáhlou rekonstrukcí a pro svou romantickou atmosféru bývá letohrádek využíván pořadateli různých kulturních akcí.

Krajinnou kompozici uzavírá komplex kartuziánského kláštera s kostelem sv. Josefa ve Valdicích. Albrecht z Valdštejna jej nechal založit r. 1628 jako okázalé místo svého posledního odpočinku. Rozlehlý a přísně osově souměrný komplex staveb je obehnaný mohutnou obvodovou zdí, která připomíná spíše středověkou pevnost. Po zrušení řádu byl klášter rozdělen na úřadovny a byty. Od r. 1857 slouží jako věznice pro nejtěžší zločince. Areál valdického kláštera je veřejnosti nepřístupný.

Ranně barokní kompozice zhmotňuje v krajině mezi Velišem a Valdicemi naplněné i nenaplněné mocenské ambice Albrechta z Valdštejna. Zrcadlí v sobě snahu vybudovat z Jičína suverénní sídelní město frýdlantského vévodství stejně jako Valdštejnovu energičnost, nezměrnou autoritativnost a neutuchající touhu vládnout. Touhu nashromáždit kolem sebe sílu, nezbytnou k určování běhu věcí pozemských a zároveň se těšit z přízně sil nebeských.

I když celý projekt nebyl nikdy zcela dokončen, patří k raným urbanistickým a krajinářským dílům evropského významu.